Astronomové zpřesnili měření rozpínání vesmíru, je o něco rychlejší

Vědci z NASA využili pozorování infračerveného vesmírného teleskopu Spitzer, aby zpřesnili měření rozpínání vesmíru. Nové měření poukazuje na rychlejší rozpínání vesmíru, než bylo doposud vypočítáváno z pozorování jiných zařízení. Nový odhad rychlosti rozpínání vesmíru, neboli hodnota hubblovy konstanty je 74,3 kilometrů za sekundu na jeden megaparsek.

 

Fakt, že dochází k rozpínání vesmíru objevil americký astronom Edwin Hubble už ve

dvacátých letech minulého století, když zkoumal vzdálené objekty,o kterých se

doposud myslelo, že jde o mlhoviny.

Ve skutečnosti pozoroval celé galaxie a rázem byl vesmír nesčetněkrát větší.

Při bližším prozkoumání galaxií zjistil, že drtivá většina je zbarvená do červena.

Jde o projevení dopplerova efektu, kdy jsou přibližující se objekty zbarvené

do modra a vzdalující se zase do červena.

Hubblův závěr tedy byl, že se vesmír rozpíná, do všech stran a zřejmě i od svého

počátku, vnikla tak teorie velkého třesku.

V devadesátých letech pak astronomové přišli na neočekávanou věc,

rozpínání vesmíru je stále rychlejší.

Vznikla tak teoretická temná energie, která působí opačně proti graviaci

a zapříčiňuje stále se zrychlující rozpínání vesmíru.

Astronomové se přirozeně snaží přesně změřit míru rozpínání a

charakterizují ji pomocí hubblovy konstanty.

Při předchozích výpočtech vědci vycházeli z měření Hubllova teleskopu,

který dokáže zachytit světlo v infračervené části spektra velmi blízké světlu

viditelnému lidským okem. Přišli na hodnotu 73,8 ± 2,4 (km/s)/Mpc

(jeden megaparsek je asi 3 miliony světelných let).

Nové měření Spitzerova teleskopu, který zvládne i hlubší infračervené vlnění,

umísťuje hodnotu hubblovy konstanty na 74,3 ± 2,1 (km/s)/Mpc. Kromě zjištění,

že se vesmír zřejmě rozpíná o něco rychleji, vědci také zpřesnili chybu měření

o asi 0,3 (km/s)/Mpc. 

Spitzer konkrétně měřil červený posun doplerova efektu u hvězd nazývaných cefeidy

(cepheids), u kterých je úzce svázána luminosita společně s frekvencí,

se kterou pulzují. Díky tomu lze přesně určit jejich vzdálenost od Země.

Infračervená pozorování mohou proniknout skrze oblaka prachu a plynů,

které hvězdy obklopují a díky tomu získat přesnější hodnoty.

Spitzer zkoumal 10 cefeid v Mléčné dráze a osm desítek hvězd stejného typu

v blízkém Velkém Magellanově oblaku.

Měření rychlosti rozpínání vesmíru úzce souvisí také s množstvím temné energie

ve vesmíru, která by měla tvořit až tři čtvrtiny veškeré hmoty a energie

ve vesmíru. Temná energie je doposud neznámý fenomén, který za zrychlujícím se

rozpínáním vesmíru stojí. Jak k rozpínání dochází a co je skutečně jeho původcem

je však nadále ukryto v temnotě vesmíru.

Autor článku: Otakar Zajíc