Je možné, aby někdo obýval Měsíc?

Vědci náš jediný přirozený satelit vnímají jako zdroj cenných minerálů a zároveň i jako místo vhodné pro start lodí do hlubin sluneční soustavy. Jenže pozemští kolonisté svůj čas zřejmě prošvihli…

 

Po ohromném nadšení a závodech v dobývání Měsíce se od lunárních programů ustoupilo. Muselo to být z velmi vážných důvodů a rozhodně za tím nehledejme jen vysoké náklady, kterými byly zrušené měsíční mise zdůvodněny. Je totiž s podivem, že americký program Apollo i sovětský Lunochod byly zastaveny prakticky ve stejnou dobu. Bylo to snad proto, že nám někdo na Měsíci dal najevo, že vstupujeme na cizí území a nejsme na něm vítaní?

Média už nesčetněkrát přinesla senzační zprávy o tom, že astronauti, kteří na Měsíci přistáli, na něm viděli mimozemské lodě a měsíční stavby. Některé noviny a televize přinesly i záznamy rozhovorů astronautů s řídicím centrem, kdy upozorňovali na to, že vidí nejrůznější podivné jevy a objekty. V jednom případě měli slyšet i zvláštní melodii, která zněla jako zvuk píšťal. Účastníci mise Apollo 15 Scott a Irwin uvedli, že zničehonic na obloze zahlédli jasný světelný paprsek vystřelený odněkud z měsíčního povrchu. Astronauty Cernana a Schmitta (Apollo 17) šokovala nečekaná exploze antény lunárního modulu. V roce 1969 americký vědec Glenn Seaborg informoval, že astronauté z Apolla 11 na měsíčním povrchu zahlédli stopy podobné těm, které za sebou zanechávají pásová vozidla.

V jednom případě měli slyšet i zvláštní melodii, která zněla jako zvuk píšťal. Účastníci mise Apollo 15 Scott a Irwin uvedli, že zničehonic na obloze zahlédli jasný světelný paprsek vystřelený odněkud z měsíčního povrchu.

Ačkoli Měsíc byl dlouhou dobu monitorován i z vojenského hlediska, žádná pozemská zařízení, která na něm astronauté viděli, na něm nebyla. Není proto vyloučeno, že mohlo jít o mimozemskou techniku.

Objevily se i zprávy o měsíčních stavbách a geometrických liniích na jeho povrchu. Některé stavby jsou tak vysoké, že na snímcích jsou zřetelně vidět jejich stíny. Velké množství zajímavých fotografií pořídila například sonda Clementine vypuštěná v rámci projektu hvězdných válek. Fotografie měsíčních pólů, které odeslala na Zemi, přinesly víc otázek než odpovědí. Spojení se sondou se ale znenadání přerušilo.  Podobně dopadla i mise sovětského Lunochodu 2, i ten se nečekaně odmlčel. Lidská chyba, nebo něčí zájem? Pokud máme věřit nejrůznějším fantastickým zprávám, je opravdu možné, že astronauté na Měsíci viděli něco, o čem nemáme vědět?

Poslední astronaut, který navštívil Měsíc, Eugene Cernan, při svém vystoupení u příležitosti 25. výročí letu Apolla 11 velmi emotivně řekl, že si pamatuje pouze to, co mu bylo dovoleno. Také John Glenn, který se jako první Američan dostal v roce 1962 do vesmíru, zmínil, že mu astronauti z misí Apollo vyprávěli, že viděli věci, jejichž podstatu si nedokázali vysvětlit. Aby nevyvolávali zbytečnou paniku, nebo se nestali terčem hloupých vtípků, drželi raději jazyk za zuby.

Zdroj: tainy.net
http://procproto.cz/zahady/konspirace/ziji-na-mesici-mimozemstane/

Atlantida a Edgar Cayce

 

Atlantida. Tento záhadný kontinent stále přitahuje alternativní badatele i příznivce New Age. Dalo by se říci, že existuje nepřímá úměra mezi tím, co ví oficiální věda, a tím, jak mnoho se o Atlantidu lidé zajímají. Ale nejde jen o romantické pohádky, čas od času objeví archeologické nálezy, které potvrzují, že jakási vyspělá civilizace existovala dávno před tím, než vznikly klasické kultury, jako Sumerská říše nebo starý Egypt. Mysteriózní americký jasnovidec Edgar Cayce upozornil už před druhou světovou válkou, že bychom se měli zajímat o Atlantidu, protože se na Zemi stále inkarnují jedinci, kteří tam kdysi žili, nebo jsou zde přítomné duchovní entity z té doby, což vše nás ovlivňuje a bude ovlivňovat. 

 Kdy a kde byla Atlantida

První období Atlantidy začalo - podle Cayceho - asi 50 tisíc let před naším letopočtem, druhé 28 tisíc let a třetí, poslední éra úplného potopení byla mezi léty 10 500 - 10 000 let př.n.l. Atlantida se nacházela mezi Mexickým zálivem a Středozemním mořem. Tvořilo ji sedm ostrovů ve středu Atlantského oceánu, pozůstatky původního obrovského kontinentu. Důkazy o této ztracené civilizaci se nalézají v Pyrenejích, v Maroku, v Britském Hondurasu, na Yucatanu i v Severní Americe. Stále ještě existují oblasti nad hladinou moře, které musely být někdy součástí tohoto velkého kontinentu: anglická Západní Indie a Bahamy patří k těm, které jsou viditelné dodnes, a to hlavně na Bimini (souostroví asi 80 km od Floridy) a v Golfském proudu.

Obyvatelé Atlantidy

Původně žily Atlantidě bytosti, jejichž tělesné tvary se velice podobaly myšlenkovým formám, jako améby uměly měnit svůj tvar podle svých myšlenek.

Jak tyto bytosti přejímaly formu, kterou si tvořily pro potěšení, tak se stále více podobaly dnešním lidem. Uměly se přizpůsobit barvě okolí, jako to umí chameleon. A tak se zformovaly do podoby rudých lidí. Po rudé rase se později objevily další rasy: žlutá, černá a bílá rasa v jiných částech světa. Ve svém bezprostředním okolí, s těmi možnostmi vývoje v uvedené části světa, se původní Atlanťané vyvíjeli rychleji než jiné rasy v jiných částech.

Atlanťané se tedy podobali indiánům - původním obyvatelům Ameriky. Výška postavy obyvatel Atlantidy byla velmi variabilní, od třímetrových obrů až po trpaslíky. Na obrech bylo zvláštní, že neměli vnější pohlavní znaky jako lidé.

V Atlantidě se nakonec rozpoutala válka mezi dvěma skupinami. Jedna z nich byly “Děti zákona Jediného” - síly Světla - a druhá “Synové Belialu” -síly Temnoty. Během války byla část kontinentu zničena. Když bylo zřejmé, že dojde k zániku celého kontinentu, někteří Atlanťané se snažili zachránit sebe, ale i atlantskou vzdělanost a odcházeli ze země. Cayce sdělil, že mnozí z těch, kdo opustili zanikající Atlantidu, se přestěhovali do Egypta, Afriky i Ameriky. Jmenovitě v Egyptě, jak předpokládal, se nachází veškerá historie Atlantidy. Belial byl údajně jeden z korunních knížat pekla. Poprvé se o něm zmiňují židovské apokryfy.

Technologie Atlanťanů

V roce 1933 Cayce uvedl: V roce 50 722 př.n.l. Atlanťané vyvíjeli přístroje na ohraničení prostoru, které vyzařovaly smrtící paprsky z různých bodů Země. Lidé je dosud neznají, ale budou objeveny během 25 let, tj. do roku 1958. V roce 1958 byl objeven laser.

V roce 1934 Cayce řekl: před 29 tisíci roky byly v Atlantidě vyvinuty energetické síly, s jejichž pomocí bylo možné přemísťovat lidi, číst zápisy skrze stěny, dělat fotografie na dálku, byla překonána gravitace a byl vyroben krystal obrovských rozměrů s velkou energií. Mnohé z toho přineslo Atlantidě zkázu.

1933: Atlanťané používali složitou metodu stavby budovy, ve které se nacházel “Ohnivý kámen” nebo výše zmíněný krystal. Omylem jej umístili příliš vysoko na něco, z čeho pak vznikla druhá a ještě horší katastrofa rozdělující Atlantidu na jednotlivé ostrovy. Cayce popsal, jak vytvořit takový krystal, který je v současné době ukryt na třech místech na Zemi. A to v Atlantidě, která je potopená, v Poseidonii, kde část chrámů bude podle něj ještě odhalena pod nánosy nedaleko Bimini u pobřeží Floridy a v Egyptě.

Nebezpečné energie

Mnozí Atlanťané podle Cayceho pochybovali o tom, zda je nutné, aby prostí smrtelníci znali aplikaci duchovních zákonů k hmotným principům, neboť v tom byla skryta ohromná ničivá síla. Zhotovili speciální přístroj pro aktivaci sil slunečního záření s cílem vytvořit energii pro koráby a zpracování elektrické energie. Tyto síly vyvolaly první katastrofu. Jindy Cayce sdělil, že Atlantida se začala rozpadávat kvůli používání duchovních pravd k hmotnému získávání tělesné síly.

V květnu 1941 Cayce při jednom výkladu naznačil, že Atlanťané používali jadernou energii. “Až do prvního zničení pevniny byly využívány síly, které se nyní jen odhalují,” řekl. Asi rok a půl poté byla poprvé pokusně uvolněna atomová energie, o které Cayce několikrát dříve hovořil.

Platon a Atlantida

Jediným historickým zdrojem informací jsou Platónovy spisy, v nichž autor popisuje atlantskou kulturu, státní zřízení a polohu. Podle Platóna existoval 9000 let před dobou, kdy žil Solón (který se o ní dozvěděl v Egyptě), za dnešním Gibraltarským průlivem kontinent o velikosti dnešní Malé Asie a severní Afriky. Atlantida měla být velice úrodná a hustě zalidněná země. Hlavní město měřilo na obvodu 3000 krát 2000 stadií, okolo centrálního chrámového pahorku byly vystavěny tři soustředné kruhové vodní kanály spojené s mořem, které sloužily jako přístav. Duchovním centrem Atlantidy byl Poseidónův chrám uprostřed města. Jako stavební materiál sloužil přírodní kámen, který se zde vyskytoval v bílé, černé a červené barvě. V Atlantidě byly dva prameny, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Díky tomu bylo možné zřídit pro všechny vrstvy obyvatelstva početné lázně. Vzkvétal také obchod s dalšími vyspělými civilizacemi v zahraničí.

Zdroje:
Wikipedia.org
http://www.bibliotecapleyades.net/esp_cayce_3.htm
Will Landa: Vesmírná tajemství pyramid a Atlantidy
Ilustrační foto: maketa Atlantidy podle Platona | Parque de las Ciencias | Andalucía - Granada

Převzato: http://pravdu.cz/atlantida/edgar-cayce-o-atlantide

Foto: Flicker.com, Wikipedia

Nibiru Planet X Neumayer Station 10-21-2012

Zajímavé video natočené z Nemayerové stanice,rozhodně stojí za zhlédnutí

Svět Tajemství - Alternativa 3

20.června 1977
 
  Tohle pondělí večer, se ve Velké Británií vysílá poslední díl ze série Science Report,jde o sérii vážných vědeckých dokumentárních filmů, které byly vyrobeny podle uznávaných vědeckých zpravodajů. Program byl nazván Alternativa 3, vysílání bylo jak ve Velké Británii,tak v zemích: Austrálii, Nový Zéland, Kanada, Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Řecko a Jugoslávie. Nicméně, nikdy to nebylo vysíláno ve Spojených státech. Zdá se, že vláda nedovolí aby bylo něco tak velkého, vysíláno v USA.
 
Program upozornil na několik hlavních oblastí:

• K dispozici je společná tajemství USA / SSSR vesmírného programu, který zašel příliš daleko,aniž by to veřejnost vnímala.
• Astronauti přistáli na Marsu v roce 1962.
• Bylo zjištěno, že existují další inteligentní životy ve vesmíru.
• Země umírá. Naše znečištění je neopravitelné. Rostoucí "skleníkový efekt" způsobí, že se polární ledové čepice a ledovce roztají a zaplaví Zemi.  To bude mít za následek výrazný růst mořské hladiny,  Londýn a New York mezi prvními městy, postižené povodní.

Tam byly tři řešení navržená vládou:

• Varianta 1 - Zastavit všechny znečištění  a vyhodit dvě obrovské díry v ozonové vrstvě. To by umožnilo nadměrné UV světlo a miliony by umřelo na rakovinu kůže.
• Alternativa 2 -  vyhloubení podzemních měst pro Elitu  - a nechat hemžící miliardy  lidí hynout na  znečištěném povrchu.
• Alternativa 3 - Sestavit kosmické lodě a dostat Elitu mimo planetu - k Měsíci a Marsu. Unést a vzít s sebou několik "obyčejných" lidí pro použití jako otrockých prácí. Pomocí "ovládání mysli"a  techniky je ovládat. Nechat zbytek lidstva se válet ve své vlastní špíně.
   

Elita vybrala "Alternativa 3".

1962-05-26 Alternative-3 Americans Use UFO for Landing on Mars 

 

 

zdroj:aliensthetruth.com

Velké potopy světa: Proč se o nich mluví v legendách všech kultur?

  

---

Příběh o potopě světa, Noemovi, arše a párech zvířat od každého druhu znají snad všichni. Jeho zdrojem je Bible, jež pohromu popisuje ve Starém zákoně. Skutečně se stala? Nebo se jedná o pouhou legendu? Možná, že na celé události bude víc pravdy, než se zdá. Příběhy popisující její průběh se totiž objevují nezávisle na sobě v legendách mnoha různých kultur.
Velká potopa světa fascinuje současníky každé generace. Smrtonosnou náručí vody jsme neustále ohrožováni i v dnešní době. Silný déšť, náhlá obleva nebo zemětřesení mají katastrofální následky téměř každou chvíli. Co když jsou to všechno pouze střípky pradávné události, která kdysi pohřbila vše do temných hlubin? Rozmanité světové pověsti o potopě hovoří a zdá se, že nezávisle na sobě! Pozůstatky mýtů, ústních vyprávění nebo archeologických nálezů naznačují, že se nemusí jednat o pouhé báchorky. Možná se světem kdysi prohnala ničivá vlna, která smetla vše. Až na pár výjimek...

JSOU DŮKAZY O NOEMOVI NEZVRATNÉ?
Původ: Bible, Starý zákon
Období potopy: cca 1.–2. tisíciletí př. n. l.
Zachránění: Noe s manželkou, třemi syny a jejich ženami

Nejznámější verzí o ničivé vodě, která zaplavila celý svět, je ta biblická. Bůh se rozhodne, že zahubí hříšné a násilné lidstvo a uvolí se ušetřit pouze Noema a jeho rodinu. Informuje ho o plánovaném zmaru dostatečně dopředu, aby stihl postavit velkou archu. Poté mu nařídí, aby do lodi shromáždil zvířata, která by ve vodě nepřežila. To také Noe učiní a do archy se pak ukryje i on sám s manželkou, třemi syny a s jejich manželkami. Kataklyzma přijde jako blesk z čistého nebe, vod přibývá a ničí veškerenstvo. Konec je neodvratný. Jak se dočteme v knize Genesis: „Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.“(Gen 7:22). Jediným ostrůvkem života na zemi stižené hrozivou zkázou, je obrovská archa Noemova. Možná se na ní plaví právě naši praotci a pramatky, protože podle Písma právě oni založí novou generaci poté, co voda za 40 dní opadne. Nám zbývá jediná otázka: Opravdu se něco takového mohlo stát?

Archa nalezena?
Pátrání po Noemově arše má svá teoretická východiska. První z nich je podoba lodi. Podle výpočtů provedených na základě informací obsažených v Bibli, by měla mít archa rozměry 138 x 23 x 14 metrů. Přitom by se sem mělo vtěsnat kolem 50 000 zvířat! A to nepočítáme hmyz. Loď, která měla zřejmě ještě menší rozměry než slavný parník Titanic (měřil 269 metrů), by takový počet nemohla nikdy pojmout. O existenci lodi, která je popsána v Bibli, tedy panují pochyby. Přesto řada nadšenců stále pátrá po jejích troskách. Domnělým zlatým dolem má být v tomto případě nejvyšší hora Turecka, Ararat. Na jejím vrcholu v nadmořské výšce kolem 4000 metrů ční údajně pozůstatky dřevěného korábu. Příznivci teorie o existenci skutečné archy jásají. Mají nyní před sebou její vrak? Dřevo je podrobeno radiokarbonové analýze, jež určuje stáří podle rozpadu uhlíku, a odborníci zjistí, že je staré zhruba 4800 let! To je doba, kdy pravděpodobně vznikl i biblický příběh. Objevili tak archeologové konečně důkaz o existenci Noemovy archy a světové potopy?

Nálezy u Černého moře
Nejsou to ale jen nálezy z tureckého Araratu, které napovídají, že ničivé kataklyzma zasáhlo Zemi. V roce 1997 přicházejí dva mořští geologové William Ryan a Walter Clarkson Pitman III. (*1931) se zjištěním, že Černé moře bylo 5600 let př. n. l. sladkovodním jezerem. Jednoho dne se však začala zvedat hladina okolních moří – Egejského a Středozemního – jejich vody se vzedmuly a jezero zalily. To pak údajně zaplavilo pevninu o rozloze až 155 000 kilometrů čtverečních! Pokud tedy existují důkazy o tom, že oblast dnešního Černého moře kdysi zalila voda, není vyloučeno, že se jednalo právě o onu záplavu biblickou. Týkala se katastrofa jen jedné oblasti, nebo se něco podobného odehrálo i v jiných koutech světa?

POTOPA, KTERÁ SMETLA I ZVÍŘATA
Původ: řecké mýty
Období potopy: kolem roku 1500 př. n. l.
Zachránění: Deukalión a Pyrrha

O příběhu popisujícím velkou ničivou potopu vyprávějí i řecké mýty. Na Zemi ji má seslat nejvyšší bůh Zeus. Podle legendy se rozhněvá na lidstvo a vstoupí na Zem. Zde však narazí na odpor arkadského krále Lykáóna. Ten se vysmívá zvěstem, že na Zemi sestoupil sám bůh a chce dokázat opak. Zeus přichází k vladaři převlečený za pocestného a dostává od něj pokrm – ne však ledajaký. Na talíři je mu servírováno lidské maso! Zeus se rozhněvá, promění Lykáóna ve vlka a na palác sešle blesk. Pak se vrací na nebesa a připraví se k velkému potrestání hříšného veškerenstva. Nejprve má v úmyslu sežehnout Zemi plamenem, ale pak si to rozmyslí, protože by příliš uškodil ovzduší. Rozhodne se zničit lidstvo vodou...

Sami v nekonečné vodě
Mýtický výklad potopy světa je následovný: Zeus sežene dešťové mraky, ze kterých se spustí provazy mohutného deště. S ostatním mu pak pomůže bůh moří Poseidón. Rozbouří řeky a moře a jejich voda se vylije na souši. Podobně jako v biblické verzi ani zde nezahyne docela vše. Na hladině vody, která pohřbila život, se plaví jedna malá bárka. Sedí v ní Deukalión (Prométheův syn) a jeho manželka Pyrrha. Míří k hoře Parnas, jejíž vrcholek jako jediný vyčnívá nad vodou. Když se Zeus dozví, že přežili jen oni dva, nechá vody ustoupit. Kromě tohoto jediného lidského páru je vše mrtvé. Nebyla ušetřena ani zvířata, jako tomu bylo v případě Noemovy archy. Muž a žena, jediní na celé Zemi, podle legend prosí bohy, aby jim pomohli oživit mrtvé, či nějakým jiným způsobem znovu zalidnili svět.

Jak vrátit lidstvo?
Řešení prekérní situace zvládnou řečtí bohové celkem hravě. Mýtus vypráví, že Deukalión a Pyrrha dostanou radu shůry. Mají za sebe „hodit kosti velké Matky.“ Pochopí, že Matkou je míněna Země a odhazují za ramena kameny. Zázračně se horniny začnou měnit v muže a ženy a takto je založen nový lidský rod. Řecká legenda je jednou z těch nejznámějších a možná popisuje ničivou katastrofu, která zasáhla nejen oblast Balkánu. Pokud budeme pátrat po základech mýtu, kýženou informací se stane datum, kdy mělo k tragédii dojít...

Důkazy o velké vodě
Datace velké potopy podle řecké mytologie je odhadována různě. V dobách středověku se věří, že záplavy byly pouze místní záležitostí a odehrály se několik století po potopě celosvětové, kterou přežil jen Noe. Na základě archeologických nálezů se pak odhaduje přesnější datum – rok 1528 př. n. l. Křesťanský spisovatel svatý Jeroným pro ni zase vymezí rok 1460 př. n. l. Názory na to, kdy se katastrofa odehrála, se různí. Navíc příběhů o potopě je v řecké mytologii více. Snad nejznámější je ten o zkáze Atlantidy – kontinentu, jenž se měl potopit pod hladinu oceánu. Zakládá se některé z vyprávění na pravdě? Dávní předci věří, že ano. Jejich důvodem prý může být například to, že na vrcholcích hor, či v jiných netypických oblastech, nacházejí pozůstatky mořské fauny a flóry. Sem je mohly zanést údajně rozvodněné řeky a moře, která zaplavila pobřeží. To, že se něco takového skutečně mohlo odehrát, je navíc podpořeno množstvím legend z dalších zemí.

RYBA, CO ZACHRÁNÍ SVĚT
Původ: indické svaté texty, Mahábhárata
Období: nespecifikováno
Zachránění: Manu s rodinou

Indická tradice nahlíží na zánik světa problematičtěji. Hinduistická představa o světě je totiž cyklická. Na počátku všeho stojí stvořitel vesmíru Brahmá. Probouzí se, aby vytvořil svět i se zvířaty a lidmi. Ten prochází určitým vývojem a spěje k zániku. Je zničen v momentě, kdy Brahmá usne. Pak se celý proces opakuje. Délka Brahmova „dne“ trvá podle posvátných textů 4,320 miliard let a nazývá se kalpa. Stejně dlouhá je i Brahmova „noc“, během níž nejvyšší bůh odpočívá. V hinduismu se věří, že kalpa (tedy Brahmův den) je ještě rozdělen na několik období zvaných mahájuga. Jedna mahájuga trvá 4 320 000 let a má čtyři části. Nyní máme žít v posledním věku nazývaném kali-juga, což je údajně doba plná zkaženosti a úpadku. Během jedné kalpy se má vystřídat několik Manuů – prapředků lidstva. O prvním člověku tohoto světa se dočteme v indických legendách. Vyprávění se přitom nápadně podobá tomu biblickému.

Zlatá rybka trochu jinak
Potopu, která měla zničit veškerenstvo tohoto světa, přežije podle hindské tradice jeden muž. Je jím Manu, potomek Brahmy a bohyně Sarasvatí, patronky literatury, učenosti a umění. Příběh se má asi takto: Manu si jednoho dne myje ruce v řece, když se z vod vynoří rybka a prosí ho o pomoc. Chce, aby ji vzal k sobě a zachránil před většími rybami. Radí mu, ať napustí do hrnce vodu, dá ji dovnitř a počká, až vyroste. To muž udělá a následující den se nestačí divit. Ryba vyroste neskutečně rychle do velkých rozměrů. Musí ji proto přendat do většího džbánu. Takhle rybka roste dál a dál, takže ji Manu postupně přemisťuje do studny, nádrže, řeky, až je nakonec tak veliká, že musí do oceánu. Ryba ale není jen tak obyčejná. Má jít o pozemské převtělení Višnua, jednoho ze tří indických nejvyšších bohů. Na oplátku za pomoc svěří Manuovi hrozivé tajemství.

Indický Noe
Višnu převtělený v rybu oznámí Manuovi, že svět se chystá zaplavit velká voda, která zničí vše živé. Radí mu, aby si postavil loď natolik odolnou, aby zachránil sebe i své blízké. Má vybudovat plavidlo, do něhož se vejde jeho rodina, 9 druhů semen a zvířata. Pak za loď zapřáhne rybu a nechá se s její pomocí dotáhnout až k vysoké severní hoře. Velkou vodu tak přežije a s pomocí všech zachráněných pak znovu zalidní svět. Poté, co voda opadne, stane se vše podle přání božstva. Manu je náhle novým zakladatelem lidského pokolení. Právě z jeho jména se prý později odvozují i výrazy pro člověka. Má z něj pocházet například anglické slovo man (člověk/muž).

Na jak dlouho nás zachránil?
„A Manu byl naplněn velkou moudrostí a zasvěcen mravnosti. Stal se prapředkem linie. A v Manuově rase se zrodily všechny lidské bytosti...,“ dočteme se ve staroindickém eposu Mahábhárata. Manu má být prapředkem lidstva a autorem posvátných textů, zejména Manuova zákoníku, který shrnuje základní principy hinduismu a stává se stavebním kamenem indického práva. A co jeho život? Hovoří legendy o nějakých potomcích? Manu má mít celkem deset synů, kteří přežijí v novém světě. Dalších padesát dle pověstí zahyne, protože mezi nimi dochází k nesvárům a bojům. Nové obyvatelstvo je přísně rozděleno do jednotlivých kast (jakýchsi společenských vrstev) a tento systém je neměnný. Přes všechny naděje však i tato společnost spěje ke katastrofě, aby byl ukončen špatný věk a mohlo se opakovat stvoření. Kolik ještě Země zažije potop?

I V ČÍNĚ BYL NOE!
Původ: čínské pověsti
Období: asi 1000 let př. n. l.
Zachránění: Fuhi s manželkou, třemi syny a třemi dcerami / Nüwa a 7 členů jeho rodiny

Ani daleká Čína nepostrádá mýty o potopě světa. V této oblasti se šíří hned několik příběhů s touto tematikou. Asi nejznámější se nazývá Hihking. Jedná se o klasickou pověst tradovanou mezi místními po staletí. Zemi podle ní zaplaví obrovská masa vody a vše pohřbí. Pod vodou je celá země i hory, ale i přesto jako zázrakem několik lidí přežije. Na bárce brázdí rozbouřené vody otec Fuhi, který zachránil svou manželku, tři syny a tři dcery. Legendy praví, že právě oni jsou pak zakladateli dalších pokolení. Příběh má však ještě jinou verzi, v níž se hlavní hrdina jmenuje Nüwa.

Když se Čína roztrhne
Pověst, kterou odborníci datují do období 1000 let př. n. l., má ve svém středu neohroženého Nüwu, který postaví loď a vezme sem dalších 7 členů své rodiny (stejně jako Fuhi). Potopa má pohltit naprosto vše, vyprávění obsahují dokonce zprávy o tom, že je tehdy vidět jen Slunce. Kontinenty se prý roztrhají a posunou, a celá Země se tak ponoří pod vodní hladinu. Pokud by taková událost v minulosti proběhla, musely by o ní snad existovat nějaké důkazy! Kromě mušlí a pozůstatků podmořské fauny a flóry, které jsou nalézány na vrcholcích hor, podávají jistou výpověď rovněž podoby starodávných čínských znaků. Archeologové a grafologové, zabývající se nálezy dávných písem, dešifrují zajímavé sdělení. Když provádí rozbor znaku užívaného pro vyjádření slova „loď“, zjišťují, že se skládá z několika menších symbolů: loďka, osm a lidé. To přece přesně odpovídá starodávným legendám! A podobných „náhod“ je celá řada. Znaky nacházené na různých starověkých artefaktech obsahují symboly vln, slunce, archy, nebo rovněž číslice osm. Mohla tuto oblast v minulosti smést třeba ničivá vlna tsunami?

Incestem a vraždou k záchraně světa
Mýtus o osmi přeživších, jenž se traduje v Číně, má rovněž oporu v Bibli. Někteří badatelé tyto dva příběhy dokonce ztotožňují. Je snad náhoda, že jméno Nüwa je podobné biblickému jménu Noe? Co když je čínská verze pouze upraveným příběhem, který známe z Písma? Není to ale jen tato historka o potopě, která se v Číně traduje. Existuje jich mnohem více. Namátkou připomeňme třeba pověst pocházející od čínského etnika Miao. Podle ní přežijí světovou potopu jen dva lidé: mladík A-Zie a jeho sestra. Zatímco A-Zie si chce vzít dívku za manželku, ona odmítá. Jelikož však bratr neustále naléhá, vymyslí dívka několik zkoušek, které mají ukázat, zda se sourozenci mohou vzít. A-Zie však výsledky pokaždé zfalšuje, takže si ho sestra nakonec musí vzít. Za čas se jim narodí dítě, které je bez rukou a nohou. Jeho otec se natolik rozzlobí, že novorozeně rozseká na několik částí a ty pohází po krajině. Ráno, když se vzbudí, uzří ve svém úžasu, že z kusů mrtvolky vyrostli noví muži a ženy! Svět je tak, na základě této bizarní pověsti, zachráněn.

PIVNÍ POTOPA ZACHRÁNÍ SVĚT
Původ: egyptská mytologie
Období: asi 2494–1070 př. n. l.
Zachránění: většina populace

Poněkud jinou verzi mýtu o potopě nalezneme ve starověkém Egyptě. Zde totiž populaci nepohltí voda, nýbrž lidská krev! Vše začíná v období takzvaného zlatého věku, kdy lidstvu vládne bůh Slunce zvaný Re. Blahobyt a bezstarostný život lidí se však začne zvrhávat, když bůh zestárne. Obyvatelé se proti němu bouří a on se rozzlobí. Dostane radu od svého otce, aby hříšníky a zhýralce potrestal. Sešle proto na lidstvo své oko v podobě bohyně Hathor. Ta je uctívána jako patronka tance, hudby, lásky a alkoholu. Poté, co je poslána na zem, začne lačnit po lidské krvi. Na vše se vrhá jako dravá šelma a lidé s hrůzou utíkají. Zkáza se neodvratně blíží a po zemi tečou proudy krve!

Spása ve zlatavém moku
Lidstvo je trestáno tím nejkrutějším způsobem. Hathor napadá lidi v celé zemi a zkázu šíří dál. Nejvyšší bůh však takový konec nezamýšlel. Jeho hněv byl sice velký, nechtěl ale zničit veškerenstvo. Když je situace tak vážná, že se Nil začíná vylévat ze svých břehů, protože je plný krve obětí, musí Re zasáhnout. Slituje se nad nebohými hříšníky a vymyslí lest, pomocí níž by mohl zachránit svět. Do jedné z oblastí, kam se chystá jeho oko (tedy bohyně Hathor), nechá vylít hektolitry piva. Když Hathor dorazí, myslí si, že pivo je lidská krev, a vrhne se po ní. Pije a pije, až zcela omámená zhyne. Tato verze mýtické potopy se liší od všech ostatních. Nedochází zde totiž k záplavě vodní, nýbrž krvavé a posléze pivní. Motiv potrestání lidstva však figuruje i zde. Na rozdíl od biblické verze v tomto příběhu ale není žádný hrdina, který by ve své lodi zachránil vzorek lidského pokolení. Nejdůležitějším společným jmenovatelem tak zůstává varování před hříšným životem a neposlušností. Mohly by mít podobné mýty reálný základ, když mají tak blízký charakter?


zdroj: http://enigma-special.rf-hobby.cz

Michaela Vondrušková

Kdo a proč vyrobil křišťálové lebky?

  Kdo a proč vyrobil křišťálové lebky?

---

Viděli jste film Indiana Jones a Království křišťálové lebky? Tvůrci tohoto amerického snímku si ve scénáři úplně všechno nevymysleli. Klíčová rekvizita filmu – křišťálová lebka totiž skutečně existuje a je opředena nesčetnými fantastickými legendami. Zasvětíme vás do tajemství 13 záhadných lidských lebek z křišťálu!

Křišťálové lebky jsou vzrušujícím tématem vědců a záhadologů již desítky let. Stále není jasné, kdo je vlastně vyrobil a k jakému účelu měly sloužit. Existuje mnoho teorií a my vám prozradíme co je na nich pravdy. Podle některých jsou dědictvím civilizace Mayů nebo Aztéků, podle jiných pochází z bájného ztraceného města Atlantidy, nebo jsou dokonce dílem mimozemských civilizací.

Léčí, věští i hypnotizují
Vypráví se, že křišťálové lebky mají magickou moc a léčivé vlastnosti, umožňují nahlížet do minulosti a předpovídat budoucnost. Mohou prý uvést člověka do stavu hypnózy nebo způsobovat halucinace. Někteří věří, že jsou staré 5000 až 35 000 let.

Jaká fakta o lebkách známe?
Několik křišťálových lebek skutečně velmi dávného původu bylo nalezeno ve Střední a Jižní Americe, většina z nich je v muzeích a soukromých sbírkách v USA, Mexiku, Brazílii, Francii, Mongolsku a v Tibetu. Jsou to dokonalé kopie lidských lebek, vyrobené z jednoho kusu pravého čirého křišťálu nebo jiných vzácných odrůd křemene. Mnohé z exemplářů, které se našly na nejrůznějších místech světa, však byly podrobeny důkladné vědecké analýze a ukázalo se, že jde o podvrh, zhotovený až v 19. století (např. londýnská křišťálová lebka v Britském muzeu nebo křišťálová lebka v Muzeu Quai Branly v Paříži, na nichž se mj. našly stopy po broušení moderními brousicími kotouči).

Co říkají staré legendy?
Podle indické legendy vlastnila třináct křišťálových lebek bohyně smrti. Lebky byly drženy odděleně od sebe a střežili je pohanští kněží a válečníci. Lidská lebka je ostatně chápána jako symbol smrti ve všech kulturách po celém světě, ale je také symbolem moudrosti a znovuzrození. V proroctvích starých Mayů a indiánského kmene Hopiů se rovněž mluví o třinácti křišťálových lebkách v životní velikosti, které ukrývají vědomosti o původu lidstva, informace o minulém i budoucím životě na Zemi. Až se všechny lebky znovu spojí, vydají svá tajemství.

Mimořádný objev, nebo dokonalý podvod?
Nejslavnější a také nejdokonalejší je lebka Mitchell-Hedges, pojmenovaná po britském dobrodruhovi a cestovateli. F. A. Mitchell-Hedges podnikl v roce 1924 výpravu do honduraské džungle (dnešní Belize) s cílem objevit důkazy o existenci ztracené Atlantidy. Vzal s sebou i svoji sedmnáctiletou dceru Annu, která prý v prastarých ruinách mayského chrámu města Lubaantun našla tuto lebku v zemi pod troskami zborceného oltáře. Dokumenty britského muzea však dokazují, že Mitchell-Hedges lebku koupil v aukci na Sothebys v Londýně až v roce 1943. Příběh o fantastickém objevu se tak zdá být vymyšlený.

Neznámá výrobní technologie
V roce 1970 Anna zapůjčila lebku ke studii počítačové společnosti Hewlett-Packard, která má jednu z největších vědeckých a výzkumných laboratoří krystalů na světě. Zjistili, že lebka byla vyřezaná proti přirozené ose krystalu. Kdyby se tedy lebka vyráběla současnými metodami, rozlomila by se. Nenašli ani žádné stopy po kovových nástrojích. Z toho usoudili, že základní tvar lebky byl vyroben za pomoci diamantů a detaily byly dobroušeny směsí vody a křemičitých písků. Touto metodou by však výroba jedné lebky trvala až 300 let!

Některé lebky jsou falešné
V roce 1996 natáčela o záhadných křišťálových lebkách dokument televize BBC a v rámci něho bylo několik lebek podrobeno testům elektronovým mikroskopem, aby se určilo jejich stáří. Výsledek byl šokující – lebky byly prohlášené za padělky. Anna Mitchell svoji křišťálovou lebku tentokrát k prozkoumání nevydala.

Třináctá lebka nalezena
Údajně poslední, třináctá lebka byla nalezena loni 9. března v Německu. Váží 12 kg, měří 17,5 cm na výšku a 21 cm do hloubky. Objevil ji švýcarský novinář Luc Burgin v podkroví svých bavorských přátel, ukrytou ve staré dřevěné krabici. Zmíněná křišťálová lebka také figuruje na seznamu sepsaném německými nacisty, který čítá 35 cenných uměleckých předmětů převezených na rozkaz Adolfa Hitlera a Heinricha Himmlera krátce před koncem 2. světové války z bavorského Augsburgu do jihočeských Strakonic (tehdy spadajících do Sudet). Podle údajů patřila badateli Ottu Rahnovi, který pro nacisty hledal svatý grál a v roce 1939 za nevyjasněných okolností zemřel.

Poselství lebek možná rozluštíme!
Záhadu křišťálových lebek by mohla objasnit nová technologie, kterou vyvinuli vědci z univerzity v Southamptonu (v jižní Anglii). Využívají při ní křemíkové sklo, které má stejné vlastnosti jako přírodní křišťál. Podle nich má schopnost opticky ukládat data, a to navždy. Informace zaznamenané na tomto skle je možné číst pomocí laseru. Pokud je něco pravdy na mýtech, že křišťálové lebky v sobě ukrývají nějaké důležité informace, pak bychom je mohli pomocí této technologie rozluštit.





zdroj:http://svet-na-dlani.rf-hobby.cz

O planetě Nubiru na ruském kanále REN TV Novosibirsk

Astronomové zpřesnili měření rozpínání vesmíru, je o něco rychlejší

Vědci z NASA využili pozorování infračerveného vesmírného teleskopu Spitzer, aby zpřesnili měření rozpínání vesmíru. Nové měření poukazuje na rychlejší rozpínání vesmíru, než bylo doposud vypočítáváno z pozorování jiných zařízení. Nový odhad rychlosti rozpínání vesmíru, neboli hodnota hubblovy konstanty je 74,3 kilometrů za sekundu na jeden megaparsek.

 

Fakt, že dochází k rozpínání vesmíru objevil americký astronom Edwin Hubble už ve

dvacátých letech minulého století, když zkoumal vzdálené objekty,o kterých se

doposud myslelo, že jde o mlhoviny.

Ve skutečnosti pozoroval celé galaxie a rázem byl vesmír nesčetněkrát větší.

Při bližším prozkoumání galaxií zjistil, že drtivá většina je zbarvená do červena.

Jde o projevení dopplerova efektu, kdy jsou přibližující se objekty zbarvené

do modra a vzdalující se zase do červena.

Hubblův závěr tedy byl, že se vesmír rozpíná, do všech stran a zřejmě i od svého

počátku, vnikla tak teorie velkého třesku.

V devadesátých letech pak astronomové přišli na neočekávanou věc,

rozpínání vesmíru je stále rychlejší.

Vznikla tak teoretická temná energie, která působí opačně proti graviaci

a zapříčiňuje stále se zrychlující rozpínání vesmíru.

Astronomové se přirozeně snaží přesně změřit míru rozpínání a

charakterizují ji pomocí hubblovy konstanty.

Při předchozích výpočtech vědci vycházeli z měření Hubllova teleskopu,

který dokáže zachytit světlo v infračervené části spektra velmi blízké světlu

viditelnému lidským okem. Přišli na hodnotu 73,8 ± 2,4 (km/s)/Mpc

(jeden megaparsek je asi 3 miliony světelných let).

Nové měření Spitzerova teleskopu, který zvládne i hlubší infračervené vlnění,

umísťuje hodnotu hubblovy konstanty na 74,3 ± 2,1 (km/s)/Mpc. Kromě zjištění,

že se vesmír zřejmě rozpíná o něco rychleji, vědci také zpřesnili chybu měření

o asi 0,3 (km/s)/Mpc. 

Spitzer konkrétně měřil červený posun doplerova efektu u hvězd nazývaných cefeidy

(cepheids), u kterých je úzce svázána luminosita společně s frekvencí,

se kterou pulzují. Díky tomu lze přesně určit jejich vzdálenost od Země.

Infračervená pozorování mohou proniknout skrze oblaka prachu a plynů,

které hvězdy obklopují a díky tomu získat přesnější hodnoty.

Spitzer zkoumal 10 cefeid v Mléčné dráze a osm desítek hvězd stejného typu

v blízkém Velkém Magellanově oblaku.

Měření rychlosti rozpínání vesmíru úzce souvisí také s množstvím temné energie

ve vesmíru, která by měla tvořit až tři čtvrtiny veškeré hmoty a energie

ve vesmíru. Temná energie je doposud neznámý fenomén, který za zrychlujícím se

rozpínáním vesmíru stojí. Jak k rozpínání dochází a co je skutečně jeho původcem

je však nadále ukryto v temnotě vesmíru.

Autor článku: Otakar Zajíc

Čo vysielajú pyramídy?

V posledných rokoch sú vedci konfrontovaní s veľmi zvláštnym fenoménom. Niektoré veľké pyramídy, ktoré postavili starovekí stavitelia, začali do vesmíru vysielať akúsi tajomnú energiu. Experti z rôznych odborov však doposiaľ nevedeli tento fenomén nijako objasniť. So zaujímavou odpoveďou, prečo sa tak deje, však nedávno prišiel uznávaný ruský astrofyzik Alexej Dmitrijev.

Objav podivného úkazu


Za objavom vyžarovania záhadnej energie z vrcholku pyramídy bola náhoda, nebyť jej, asi nikto by dnes nevedel o tom, že takýto fenomén je naozaj skutočný a možný. O tomto fenoméne sa začalo hovoriť od 24. júla 2009. Okolo 14. hodiny  stál pán Hector Siliezar z americkej Kalifornie v mayskom komplexe Chichen Itzá pred Kukulkanovou pyramídou.

Vzdialené hrmenie ohlasovalo prichádzajúcu búrku, a tak si chcel aspoň mobilným telefónom vyfotografovať svoje dve dcéry, pred touto pyramídou, a na snímky v pozadí zachytiť aj blesky. Vznikla by tak veľmi efektná a zaujímavá snímka. To sa mu aj skutočne podarilo, a celkovo urobil až tri fotografie. Na druhej fotografii v poradí, však okrem zachyteného blesku bol vidieť aj nejaký tajomný lúč, ktorý vychádza z vrcholku Kukulkanovej pyramídy. Táto fotka ho veľmi prekvapila, a preto skontaktoval známeho mexického herca a moderátora Reného Franca, ktorému fotku poslal.

Ten neváhal, a okamžite sa spojil s popredným latinskoamerickým ufológom Josém Maussanom. José Maussan potom snímku z mobilného telefónu poslal dvom špecialistom na fotografie. Giuseppe Garofal z Talianska a Guiller Anaya z Mexika podrobili snímku viacerým analýzam, a ich záver bol, že fotografia nie je nijako dodatočne upravovaná, a je úplne autentická.

René Franco a José Maussan preto začali hľadať ďalších ľudí, ktorí mohli byť v tom čase  svedkami toho istého podivného úkazu. Priameho očitého svedka síce nenašli, no viacerí turisti, ktorí v tom čase boli na schodoch Kukulkanovej pyramídy potvrdili, že pyramída sa údajne asi na dve sekundy zachvela, a potom vydala zvláštny dunivý zvuk.

Niektorí turisti sa obávali prichádzajúceho zemetrasenia, a preto sa snažili z pyramídy dostať čo najskôr dolu. Ďalší záchvev ani dunenie sa však neozvalo, jediným dôkazom tohto dunenia bol tajomný lúč, ktorý zachytil na mobil Hector Siliezar. Na základe týchto dôkazov potom vystúpili Maussane, Franco, a ich spolupracovník Fernando Correa v televíznej šou Millenium. Šou mala obrovský úspech, a aj vďaka spropagovaniu tohto fenoménu, ich všetkých troch pozvali na špeciálnu konferenciu do Los Angeles, ktorá sa týkala práve Kukulkanovej pyramídy.

Ďalší dôkaz tajomnej energie 

Na konferencii síce nikto nevedel objasniť záhadný fenomén, ktorý bol zachytený na fotografii, no objavilo sa tam ďalšie podobné svedectvo, ktoré sa odohralo na vrcholku Mesačnej pyramídy v mexickom Teotihuacáne.

Fotografia, na ktorej tiež z vrcholku Mesačnej pyramídy srší lúč tajomnej energie pochádza ešte z roku 2000. Snímku urobil jeden člen zo skupinky amerických turistov, ktorý v tom čase bol v blízkosti tejto obrovskej pyramídy. Lúč, ktorý bol zachytený na fotke však vtedy nikto neriešil, väčšina ľudí si myslela, že to je len náhodný lom svetla vo vlhkom prostredí. V súvislosti s lúčom z Kukulkanovej pyramídy, to odobrníkom na konferencii však začalo dávať zmysel – nebola to podľa nich náhoda. Nikto však nevedel povedať, odkiaľ tento lúč energie pochádza.

Astrofyzik prišiel na odpoveď 

S možnou odpoveďou na pôvod tajomných energetických lúčov prišiel začiatkom tohto roka veľmi uznávaný astrofyzik Alexej Dmitrijev. Podľa jeho názoru je vyžarovanie z pyramíd dôsledkom vysokého energetického nabíjania našej planéty. Zem údajne reaguje na obrovský oblak vysoko nabitej elektromagnetickej energie, ktorý sa k našej slnečnej sústave blíži z roviny Mliečnej dráhy.

Už v roku 2011 vydala európska ale aj americká kozmická agentúra (ESA a NASA) varovanie, že naša slnečná sústava vstúpila do obrovského mračna medzihviezdnej energie, ktoré má za následok zvýšenú činnosť Slnka. A práve Slnko môže ohrozovať svojimi slnečnými erupciami a slnečnými búrkami všetky elektronické systémy našej civilizácie.Tento vplyv kozmickej energie podľa Dmitrijeva zažíva aj naša planéta.

Je teda možné, že dávni stavitelia pyramíd práve toto vedeli, a preto sa snažili našu (svoju) planétu ochrániť? Dmitrijev si myslí, že v podstatne áno, pretože pyramídy sú schopné odsávať zo Zeme nadbytočnú energiu, a vo forme energetického lúča, ako bolo zachytené na fotkách, ju vyžiariť späť do vesmíru.

Dmitrijevove tvrdenie experimentálne zistili aj iní vedci, ktorí pri pokusoch s umiestnením pyramíd v elektromagnetickom poli dokázali, že každá pyramída zatiaľ ešte nezistením spôsobom energiu koncentruje, a potom ju vyžaruje von zo svojho vrcholu. Možno aj preto v minulosti stáli obrovské pyramídy na každom kontinente.

Budúcnosť ukáže, či sa podobné tajomné energetické lúče objavia opäť, a potvrdí sa Dmitrijevova teória. Logiku to totiž má...

zdroj:http://magazin.atlas.sk/spektrum/fakty-x-co-vysielaju-pyramidy/801361.html

Felix Baumgartner skočil z vesmíru, prekonal rekordy

Rakúšan Felix Baumgartner sa nakoniec dočkal, skočil z výšky 39 kilometrov a bezpečne pristál na zemi.

 

 Foto: youtube.com

Felix Baumgartner vyskočil z výšky viac ako 39 kilometrov.

 

 Rakúšan Felix Baumgartner zoskočil v nedeľu z vesmíru. Stal sa tak prvým človekom na svete, ktorý skočil z výšky viac ako 39 kilometrov

Štyridsaťtriročný bývalý vojenský parašutista mal pôvodne skákať v utorok, ale pokus mu na poslednú chvíľu zmaril prudký vietor.

Baumgartner vykonal najdlhší a najrýchlejší voľný pád v histórii, počas ktorého dosiahol rýchlosť až 1173 kilometrov za hodinu. Stal sa vôbec prvým človekom na svete, ktorý prekonal rýchlosť zvuku bez pomoci akéhokoľvek zariadenia.

V nedeľu po 17:30 hod. začal balón s Felixom Baumgartnerom stúpať do vesmíru. Dlhoočakávaný skok sa tak po niekoľkých odkladoch uskutočnil. Synov zoskok sledovala priamo v Mexiku aj jeho matka Ava.

       

Výstup do stratosféry trval približne 2,5 hodiny. Celý zoskok bolo možné sledovať cez internet.

Felix tiež ako prvý človek v dejinách vystúpil s balónom vyššie ako 34,779 metra. Baumgartner absolvoval vo svojom živote 2300 zoskokov. Na svoj životný skok musel trénovať päť rokov.

Počas zoskoku mal na sebe pretlakový oblek s prísunom kyslíka, ktorého natrhnutie by znamenalo jeho okamžitú smrť.

Oblek bol podobný tým, aké nosia kozmonauti, no bol tuhší a zároveň ohybnejší. Rakúšan mal na špeciálnom obleku pripevnený GPS prístroj, päť HD kamier, vysielačku a prijímač. Skokana izolovali aj od extrémne nízkych teplôt a tiež ho mal ochrániť pred supersonickým treskom.

Výrobca energetických nápojov, ktorý celú akciu financuje, odmietol zverejniť náklady na zoskok a reklamnú kampaň. Jedinečný pokus v priamom prenose cez sociálnu sieť YouTube sledovalo viac ako sedem miliónov divákov.

ZDROJ: http://www.webnoviny.sk/svet/odvazny-rakusan-by-mal-skocit-z-ve/557647-clanok.html